„Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší.“ (Izajáš 59,2)
„Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce, lidé dvojí tváře!“ (Jakub 4,7-8)
Někdy mám pocit, netvrdím, že je oprávněný, jakoby se z křesťanství vytrácela touha po Boží blízkosti. Ano, organizujeme různé náboženské slavnosti, některé dokonce přenáší rádio i televize, ale nejsem si jistý, že se to koná kvůli Bohu a pro Boha…
Lidé staré smlouvy i prvotní křesťané měli mnoho problémů s morálkou, byli dvojí tváře, jak je nazývá apoštol Jakub, ale zároveň věděli, o co přichází když hřeší – jejich vztah s Bohem byl narušený.
Také my máme problémy s morálkou, také my hřešíme, ale pokud nás neznepokojuje narušení vztahu s Bohem skrze Pána Ježíše v Duchu svatém, tak jsme duchovně mrtví.
Pokud ale jsme součásti těla církve, jehož hlavou je Kristus, prožíváme každou bolest hříchu velmi citelně, protože se obáváme gangrény a posléze amputace, ale pozor, nespoléhejme na protézy, to Tělo Kristovo nesnese!
Jedinou terapii je pokání. „Přibližte se k Bohu a Bůh se přiblíží k vám…“
Žádné komentáře:
Okomentovat