úterý 28. června 2011

Pokoj Boží

Pokoj, dalekým i blízkým, praví Hospodin. Vyléčím je. (Izaiáš 57,19)

Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! (Jan 14,27)

Těžko bychom si dokázali představit celonárodní stávku za právo na pokoj Boží, a přesto je to právě pokoj Boží, který nám nejvíc schází. Jeho absence způsobuje největší napětí nejen mimo církev, ale i v církvi samotné.
Možná si to neuvědomujeme, ale všechny roztržky v práci, v rodině, ale také na jakékoliv úrovni církevních institucí vznikají jenom proto, že problémy nedokážeme  řešit v pokoji. Pán Ježíš také říká: „Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.“ (Matouš 5,9)
To znamená, že pokud svým jednáním způsobujeme nepokoj, nechceme být Boží děti. Můžeme mít alibistických zdůvodnění svého jednání kolik jen chceme, ale výsledek bude stejný – ztráta křesťanské identity, ztráta schopnosti žít jako křesťané.
Skloňme se pokorně před Pánem Ježíšem a řekněme mu v upřímné modlitbě, že stojíme o tento pokoj, že jej chceme také šířit kolem sebe. Jen tak poznáme co znamená: „A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ (Filipským 4,7)
A příště, až přijdeme třeba na bohoslužby a uvidíme tam sedět člověka, který nás evidentně nesnáší, odzbrojíme ho pokojem Božím a jeho nevraživost nám nebude moci ublížit. To ale není všechno, protože pokoj, který mu předáme, vyléčí i jeho zraněné srdce.

Žádné komentáře:

Okomentovat