Kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání. (Joel 3,5)
V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. (Skutky 4,12)
Spasení, podobně jako většina křesťanských pojmů, bývá buď nepochopené, nedoceněné nebo dokonce významově vyprázdněné. Kdyby tomu tak nebylo, každé ráno bychom se budili s nevýslovnou radostí.
Jenomže křesťany dnes zaměstnává tisíce jiných starostí a také radostí, v jejichž světle spasení pomalu bledne. Příliš se necháváme strhávat proudem tohoto světa, příliš jsme si zvykli na životní styl konzumní společnosti.
Někdy mi to připomíná chování pasažéra potápějící se lodi, který očividně nepropadl panice a dál si užívá jídla a pití ve své kajutě. Když se ho ptají jestli si náhodou nevšimnul, že se loď potápí, odpoví, že to není jeho loď a bezstarostně pokračuje v hodování.
Proto se modlíme, čteme Bibli, navštěvujeme bohoslužby a přijímáme svátosti, abychom duchovně neotupěli a postupně nezakrněli. Musíme neustále oživovat svého ducha a Duchem se také nechat vést. Mysleme na budoucnost, mysleme na věčnost a podle toho také jednejme. Potom bude pro nás spasení tím nejcennějším, nejvzácnějším a nejdražším a stejně tak ten, který se za naše spasení obětoval na golgotském kříži, náš Spasitel a Pán Ježíš Kristus.
Žádné komentáře:
Okomentovat