Na kříži umíral člověk i Bůh

Nad hlavu mu dali nápis o jeho provinění: „To je Ježíš, král Židů.“ (Matouš 27,37)

Možná se právě o Velkém pátku i vy budete dívat na nějaké to umělecké zpracování pašijí. Možná i vám skane slza při pohledu na týrání a posléze umučení Bohočlověka Ježíše. A právě takový pohled na oběť Božího beránka je zavádějící. Umělci nám nabízí pouze smrt člověka, ale nikdo nedokáže vyjádřit smrt Boha. Já vím, že pojem „smrt Boha“ zní provokačně, ale pokud nejsme stoupenci arianismu, tedy pokud nepopíráme božství Ježíše Krista, musíme si uvědomit, že na golgotském kříži Ježíš umíral nejenom jako člověk, ale také jako Bůh. Jak? To nevíme a nikdy to nepochopíme. Je to veliké tajemství – tajemství víry.

Nenechme si srdcervoucími scénami zploštit oběť Pána Ježíše do lidských představ, byť by to byly představy věhlasných umělců. Teprve ten druhý, duchovní pohled na Ježíšovou smrt nám umožní alespoň částečně pochopit co znamenají slova evangelia: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16)  

Sme ešte vôbec kresťania?

Štvrtok 14. marca 2011

Nebudeš šíriť nepravdivú povesť! Nepodáš svoju ruku tomu, kto je v nepráve, aby si krivo nesvedčil! (Exodus 23,1)

Z vašich úst nech nevyjde nijaké zlé slovo, ale iba dobré, na potrebné budovanie, aby prinášalo milosť tým, čo počúvajú. (Efezským 4,29)

Keby pokrivilo každého, kto čo len raz krivo svedčil proti svojmu blížnemu, neviem, či by niekto zostal rovný. A to sme ešte stále v dobe Starej zmluvy, teda v dobe, keď musel byť starý Adam spútaný reťazou zákona, ale čo teraz, keď nám bol daný Duch svätý, ktorý v nás má roznecovať Božiu lásku v zmysle nového prikázania: „Nové prikázanie vám dávam, aby ste sa milovali navzájom; tak, ako som ja miloval vás, i vy sa milujte navzájom.“ (Ján 13,34) ?

Nestačí sa alibisticky schovávať za viacej či menej pravdivé argumenty, ktorými tak často obhajujeme svoje jednanie.

To, čo ma najviac trápi, je skutočnosť, že sa stále viacej stiera rozdiel medzi jednaním v cirkvi a mimo cirkev. Čím viac sa cirkev stáva organizáciou, tým menej je živým organizmom – telom Ježiša Krista. Ako keby nám nestačilo poučenie z histórie, že vždy, keď sa začala cirkev pripodobňovať tomuto svetu, stala svetskou.

Čo keby sme sa začali navzájom povzbudzovať k jednaniu, ktoré nám ponúka citovaný biblický verš? „Z vašich úst nech nevyjde nijaké zlé slovo, ale iba dobré, na potrebné budovanie, aby prinášalo milosť tým, čo počúvajú.“ (Efezským 4,29)

Hnev je zlý radca

Prestaň sa hnevať a zanechaj zlosť, nerozčuľuj sa, to vedie len k zlému. (Žalm 37,8)

Vedzte, bratia moji milovaní: každý človek má byť rýchly, keď treba počúvať, ale pomalý do reči a pomalý do hnevu. (Jakub 1,19)

Každý má potrebu vyjadriť sa. Niekto používa silu argumentov, iný silu bez argumentov. Hádky nevznikajú kvôli rozdielnym názorom, ale kvôli zatemneniu mysle. Čím? Predsa hnevom. Rozhnevaný človek omnoho viacej hovorí, než počúva, a pritom nám Boh dal dvoje uši a len jeden jazyk.

Hnev je veľmi zlý radca a naozaj pochádza od Zlého. Pravda, aj zákernosť, hoci na prvý pohľad nevyzerá tak nebezpečne, tiež pochádza od Zlého a má možno ešte tragickejšie následky.

Ako sa teda brániť, aby sme sa nestali ani obeťou, ani pôvodcom hnevu? Božie Slovo nám radí viacej počúvať než hovoriť. To však neplatí len vo vzťahu k ľuďom, ale aj vo vzťahu k Bohu.

„Kto má uši, nech počúva, čo Duch hovorí...“ (Zj. 2, 7)

Ne každý, kdo mi říká "Pane, Pane"...

„Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.

Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´

A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.“ (Matouš 7, 21-23)  

Před nebeskou bránou čekají tři lidé - kazatel, evangelista a taková obyčejná babička.

Přijde k nim čtvrtý a ptá se jich:
"Na co tady čekáte?"
"Až nás pustí dovnitř," odpoví kazatel.
"A proč si myslíš, že bys měl jít do nebe?"

„To je snad jasné, ne? Celý život jsem kázal Boží slovo. Víš kolik lidí jsem pokřtil?
"A znáš Ježíše?"

"No jak bych ho neznal, já můžu evangelium citovat zpaměti."
Pak se obrátil k evangelistovi:
"Proč ty si myslíš, že bys měl jít do nebe?"
"Procestoval jsem mnoho zemí a všude jsem zvěstoval evangelium. Na mých evangelizacích uvěřilo tisíce lidí. A nejen to, já jsem je také uzdravoval a některé jsem vzkřísil z mrtvých.“

"A znáš Ježíše?"
"Bodejť bych ho neznal, vždyť v jeho jménu jsem vyháněl démony.“
Nakonec přistoupil k babičce a také jí se zeptal proč si myslí, že by měla jí do nebe.
"Já ani pořádně nevím proč. Vůbec se nemůžu srovnávat s těma dvěma. Žila jsem jak se dalo.“
"A znáš Ježíše?"

Babička se vlídně usmála a řekla:  "Jakpak bych tě neznala, Pane Ježíši."

Nevím, jak to doopravdy vypadá před onou pomyslnou nebeskou bránou, ale tohle moderní podobenství nám chce povědět něco moc důležitého.

Nestačí, když o Bohu víme, a je to úplně jedno jestli málo nebo hodně.

Boha, který se nám sám dal poznat v Pánu Ježíši, musíme znát osobně.

Hra na křesťany brzy omrzí nás i naše okolí. Být křesťanem neznamená mít v pořádku křestní list, ale žít jako Kristus.