úterý 28. prosince 2010

Měli bychom navrátit Vánocům jejich duchovní charakter?

Odpověď na otázku zda bychom měli navrátit vánocům jejich duchovní charakter je jednoznačná a zní ANO!
Jako křesťan bych měl burcovat své okolí a křičet: „Ukradli nám vánoce“, jenomže to už dnes ani samotné křesťany moc nebere. Sem tam se někdo pozastaví nad tím, když slyší v supermarketu koledy už koncem listopadu, sem tam si někteří duchovní postesknou, že slavení vánoc se stále více stává záležitostí konzumní než duchovní a jen nepatrná část populace tvrdošíjně odolává a snaží se uchovat původní význam vánoc.
Představme si však, že by se podobně slavili velikonoce. Jednoduché to nebude, protože koledy se přece jenom dají lépe zprofanovat než pašije, ale při troše fantazie… Měsíc předtím by u vchodů supermarketů stáli vyšňoření Jidášové a polibkem by vítali zákazníky. Každý, kdo by se nechal políbit, by dostal „třicet stříbrných“, za které by si mohl koupit vstupenku buď na zelenočtvrteční párty nebo velkopáteční křížovou cestu. Všude by se prodávaly velikonoční suvenýry a u stánku s perníky by šli na dračku trnové koruny a kříže v nejrůznějších podobách a velikostech. Všechny výlohy a vchody by byly ověšené hřebíky – od obyčejných až po umělecky vyvedené a pivo by se zásadně čepovalo do půllitrů ozdobených trnovou korunou. Na náměstích by se slavnostně vztyčovali kříže a stánky by nabízely židovské speciality. V některých městech by šli dokonce tak daleko, že by v pátek bičovali atrapu Krista a pak za účasti početného davu by ji na tom náměstí ukřižovali. Potom by mohla následovat lidová veselice, na které by se podávala trnkovica - odvozeno od trnové koruny.
Morbidní představy? Tak jinak. Představte si, že by vaši rodiče rok co rok slavili vaše narozeniny. Všechno dokonale připraveno, nádherná výzdoba, haldy jídla a moře pití, všichni se baví, každou chvíli vám připíjí na zdraví, ale vy byste byli pro ně vzduch. Všichni by se tvářili, jako byste tam nebyli. Podobně se slaví narozeni Ježíše Krista ve většině rodin. Narození Krista bez Krista.
Církev se v minulosti dopustila mnoho chyb, ale ta největší byla přerušení kontinuity s židovstvím. Strom církve roste již od Abraháma a my jsme do něj byli naroubováni právě díky příchodu Mesiáše a kdo nerozumí poslání Mesiáše, nikdy nepochopí duchovní význam vánoc a jejich opravdový smysl.
V evangeliu podle Jana se dočteme, že „na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ (Jan 1,1-14)  
Vyhnání z ráje byl propad do současné duchovně omezené dimenze. Člověk podlehl pokušení, že bude jako Bůh a přišel o spojení se svým Stvořitelem. Proto se Bůh stává člověkem, aby to spojení opět navázal. To je pravý smysl vánoc.
(Můj článek, uveřejněný v LN - prosinec 2010)

Žádné komentáře:

Okomentovat