Rev. Jaroslav Kratka
Květen 2002
Dopis první
Prolog
Drahá Marie, je to můj první dopis, který Ti píšu, a přiznám se, že mám trochu trému. Víš, Marie, nebyl jsem vychován v „mariánském duchu“ a Tvoje zobrazení jsem dlouho vnímal jako projev modloslužby. V dětství jsem se dokonce orientoval v církvích podle toho, jestli Tě lidé uctívali, což byli ti špatní křesťané, anebo Tě ignorovali, a to byli ti správní. To se ví, že jsem chtěl patřit mezi ty správné.
Pak jsem si začal všímat, že mezi těmi správnými se najdou špatní stejně tak, jako mezi špatnými správní. A to mě zmátlo, ale zároveň to ve mně probudilo zvědavost - nebo snad touhu - poznat Tě blíž.
Pamatuji si, jak jsem se jednou zadíval na Tvůj obraz, zarámovaný v odřeném černém rámu. Malíř Tě namaloval jako starší zasmušilou dámu se zasněným pohledem. V náručí jsi držela svého Syna. Najednou jsem si uvědomil, že to je Tvůj i Boží Syn, a mráz mi šel po zádech. Nebylo mi víc než devět, ale věděl jsem, že něco není v pořádku.
I když v té době ještě nebyla televize, můj tatínek neměl času nazbyt. Když si mě však jednoho nedělního odpoledne vzal na klín, došlo i na Tebe. Zeptal jsem se ho tehdy: „Tati, proč my nesmíme milovat Pannu Marii?“ Moje otázka ho očividně dojala. „Víš, synu, to máš tak. Nedá se milovat jenom někoho. Když milujeme, tak každého, i Pannu Marii, ale abychom mohli milovat, musíme mít čím, a proto musíme přijmout Boží lásku.“
Moc jsem tomu nerozuměl, ale zapamatoval jsem si to a dodnes se k tomu vracím. Chci Ti říct, drahá Marie, že můj otec byl nejlepší člověk, jakého jsem kdy poznal, a čím jsem starší, tím víc jsem o tom přesvědčen. Než jsem se s ním rozloučil naposledy, mluvili jsme o Tobě ještě několikrát. Nezbožšťoval Tě, ale upřímně Tě miloval, protože jeho srdce bylo přeplněno Boží láskou.
Tak tolik pro dnešek Marie, milostiplná, požehnaná Ty mezi ženami a požehnaný plod života Tvého, náš Pán a Spasitel Ježíš.
Dopis druhý.
Dětství
Drahá Marie, naposledy jsem Ti psal o tom, jak můj otec miloval všechny a všechno. Víš, co mě mezitím napadlo? Kdyby můj otec patřil mezi Tvé ctitele, ale na své děti a lidi kolem sebe by mu láska nezbyla, měl bych to za zlé nejenom jemu, ale i Tobě.
Lidi to opravdu pohoršuje, když Tvoji ctitelé nectí své bližní. Když o Tobě pořád mluví, ale ani na chvíli nechtějí žít jako Ty.
Žít jako Ty!? Já vím, že to není lehké. Ani Tys to neměla lehké. Ale dětství jsi musela mít nádherné. Nevím, jestli Tvoji rodiče tušili, koho že jim to Hospodin daroval, ale už tehdy jsi musela být požehnaná mezi izraelskými děvčaty. Možná se Tvoji rodiče, podobně jako ty, na první pohled ničím nelišili od ostatních, ale když si je Bůh vybral, aby Tě přivedli na svět, nebyla to žádná náhoda.
A co Ty? Tušila jsi, když jsi začala brát rozum, kdo jsi a kdo budeš? Ne, neboj se, nebudu vymýšlet další legendy. Já vím, že to nemáš ráda. Přesto jsem přesvědčen, že to u vás muselo být jiné než u ostatních zbožných židů. Vždyť i Tvoje teta Alžběta a strýc Zachariáš byli výjimečnými lidmi. Jinak by jim Bůh nesvěřil proroka ze všech největšího.
Kdyby si to tak lidé naší doby uvědomili, jak je pro výchovu dětí důležitá rodina a ostatní příbuzní…
Tvoji rodiče Tě připravovali do života jak nejlépe uměli, ale protože Tvůj čas ještě nenastal, netušili, k čemu Tě připravuje Hospodin.
Jeho oči Tě s láskou provázely a Jeho andělé bedlivě střežili. Myslíš si, že se mýlím, když připouštím, že i Tebe si Hospodin připravoval podobně, jako Kristus svoji Církev? „Tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.“ (Efezský 5, 27)
Tak tolik pro dnešek Marie, milostiplná, požehnaná Ty mezi ženami a požehnaný plod života Tvého, náš Pán a Spasitel Ježíš.
Dopis třetí.
Dospívání a zasnoubení
Drahá Marie,
doba, ve které jsi žila v Nazaretu, byla úplně jiná, než je ta naše. Neexistoval Hollywood a jeho spojenci, nevěděli jste co je ekologická krize a hlavně jste neměli televizi. Vaše představa o životě byla reálná, protože jste si ji utvářeli podle skutečného života svých rodičů, příbuzných i celé pospolitosti. Důležitým zdrojem inspirace, zvláště pro Tebe Marie, byly určitě biblické příběhy.
A jak jsi dospívala, nenechávala jsi nikoho na pochybách, že z Tebe bude nádherná žena. Nádherná, ale jinak, než si to přeje většina dnešních dívek a žen. Víš, Marie, naše civilizace i v tomto naletěla otci lži a krásu ženy omezila na tělesné proporce, zatímco vnitřní krásu ženy, ženy matky, ženy přítelkyně a ženy pomocnice nechává chátrat.
Pak se objevil Josef. Netuším, jak jste se seznámili, ale jsem přesvědčen, že i jeho duše musela zářit čistotou a srdce překypovat dobrotou. Co jiného by ho přivedlo až k Tobě?
Je mi to tolik líto, drahá Marie, že mladí lidé jsou dnes přitahováni převážně svými pudy a podle vzoru svých filmových hrdinů hledají svoje štěstí v nevázaném sexu. Jak mohou vznikat harmonické rodiny, když do manželství vstupují lidé nezralí, duševně i tělesně poničení?
Když jsem si před léty poprvé postavil na svůj psací stůl ikonu, která vyjadřovala Tvoji pokoru a oddanost, jeden můj známý se mě zeptal, jestli chci přestoupit k pravoslavným. V duchu jsem se ho ptal: „A ke komu přestoupil tvůj syn, když si svůj pokoj vylepil polonahými herečkami?“
Co všechno by se změnilo, kdyby mladí lidé hledali svůj vzor v Tobě, drahá Marie.
Jak nádherný musel být váš vztah s Josefem. Zasnoubili jste se a s důvěrou odevzdali Bohu.
Vím, že i dnes se o to někteří snaží, ale není jich mnoho. Jak by se změnil náš svět, kdyby takových vztahů přibývalo.
Tak tolik pro dnešek Marie, milostiplná, požehnaná Ty mezi ženami a požehnaný plod života Tvého, náš Pán a Spasitel Ježíš.
Dopis čtvrtý.
Početí z Ducha Svatého.
Drahá Marie,
první žena Eva se stala matkou všech. Proto se také Eva jmenovala, ale svým potomkům přinesla i smrt, protože svojí neposlušností řekla Bohu NE. Ale Ty, drahá Marie, jsi řekla Bohu své ANO. Andělský pozdrav Tě překvapil, ale to, co Ti pak archanděl Gabriel zvěstoval, Tě muselo přímo vyděsit. Byla tu však Tvoje důvěra v Hospodina a ta Tě podržela.
Každým dnem, každým svým činem, říkáme Bohu ANO nebo NE. Dokonce každou svojí myšlenkou se buď na Boha obracíme nebo se od Něj odvracíme.
Nemohu se zbavit dojmu, že žijeme dvojím způsobem, jakoby ve dvou rovinách. Když jsme na bohoslužbách nebo když míváme svoje tiché chvilky doma, snažíme se myslet na Boha, na svoji spásu a na všechno co s tím souvisí, ale zbytek života si žijeme každý po svém.
Ty, drahá Marie, Ty jsi taková nebyla. Přijala jsi Boží Slovo nejenom do své mysli, ale také do svého srdce. Proto se to Slovo v Tobě mohlo stát živým Kristem. Ty jsi byla první, kdo mohl povědět: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“.
I my bychom chtěli, aby v nás žil Kristus. Co máme dělat, abychom byli jako Ty? Abychom se křesťané nejenom jmenovali, ale skutečně jimi byli?
Já vím, co bys nám poradila. Neustále říkat Bohu ANO. Říkat ANO Duchu Svatému, který chce i v nás způsobit zázrak „početí“. Protože – jak říká Písmo – litera zabíjí, ale Duch dává život.
Tak tolik pro dnešek Marie, milostiplná, požehnaná Ty mezi ženami a požehnaný plod života Tvého, náš Pán a Spasitel Ježíš.
Dopis pátý.
Narození Páně.
Drahá Marie,
dopisy, které Ti píšu, mě začínají znepokojovat. Ve světle Tvého života objevuji nové a nové souvislosti. Uvědomuji si, že cesta, na kterou jsem se s Tebou vydal, nebude lehká.
Ale ani Tvoje cesta do Betléma nebyla lehká. Každým dnem jsi mohla porodit. Kdepak, žádná sanitka, na oslíku ses musela trmácet celé dny.
A když jste už konečně byli v Betlémě, ve městě chleba, pro vás už chleba nezbylo. Nikdo nepospíchal přijmout dva chudé opozdilce. Místo úcty k novému životu zvítězila obava ze ztráty pohodlí. Proč ztrácet čas s rodičkou, když byznys tak kvete.
Vidíš, drahá Marie, a to je i náš problém. Nestává se nám, že bychom přišli pozdě do práce kvůli modlitbě, ale nemodlíme se, protože spěcháme do práce. Usilujeme o pominutelné, zatím co přicházíme o věčné. Stavíme si krásné vily, modernizujeme moderní byty, a Ježíše posíláme narodit se do chléva.
Kdokoliv, kdo by vás byl přijal, by se stal nejbohatším na světě, ale nikdo toho nevyužil. Kolikrát nás už egoizmus a chamtivost připravily o blaho Ježíšovy přítomnosti.
A tak jste šli, kam vás vykázali. Jak Ti bylo? Neotřásla se Tvoje důvěra v Hospodina, když místo zaslouženého povýšení se Ti zase dostalo jen ponížení? Byla jsi víc než královna, protože jsi přivedla na svět Krále králů. Byla jsi víc než prorok, protože k nikomu z lidí se Bůh nepřiblížil tolik, jako k Tobě. Přesto se Tvým královským palácem stal chlév, ve kterém jsi porodila svého i Božího Syna. A rázem se z tohoto obyčejného chléva stala nejslavnější katedrála světa, slavnější než Jeruzalémský chrám. Tam totiž byla Boží sláva, ale v Betlémském chlévě Bůh sám.
Kéž by se chrám našeho těla stále více podobal tomu Betlémskému.
Tak tolik pro dnešek Marie, milostiplná, požehnaná Ty mezi ženami a požehnaný plod života Tvého, náš Pán a Spasitel Ježíš.
Dopis šestý
Mlčení
Drahá Marie,
když přemýšlím o Tvé pokoře, připadám si jako nafoukaný farizej.
Po tom všem, co jsi prožila s Bohem nejdřív sama a potom spolu s Josefem, po událostech v Betlémě a Egyptě, vrátila ses pokorně do Nazaretu. Tolik nadpřirozených zážitků, tolik zázraků a Ty zůstáváš klidná. Nemáš zapotřebí dělat z toho senzaci.
To my zase ne. Stačí jen náznak, mlhavý stín, prchavý sen a už z toho děláme nadpřirozené zjevení, jen abychom si zajistili popularitu. Tak se stává, že naše náboženství, místo aby nás k Bohu přibližovalo, nás od Boha vzdaluje, protože nám slouží k ukojení naší samolibosti. Kolik to už bylo všelijakých tzv. zjevení, které přinesly jenom neshody a rozdělení.
Proč Tě lidé tolik touží vidět ve zjeveních, když Tě každý může vidět na stránkách Bible? Promlouváš k nám svými skutky, svými slovy i svým mlčením, vlastně především svým mlčením.
Mlčíš, když Tě lidé nepřijímají ve chvíli, kdy jejich pomoc nejvíc potřebuješ. Mlčíš, když jsi ponížená a jako psanec zahnána až do Egyptu. Mlčíš, když Ti Simeon oznamuje, že Tvoji duši pronikne meč a mlčíš i ve chvíli, kdy se to stane. Pokorně stojíš pod křížem a nebráníš se. Žádný náznak hysterie. Dokonce se ani neptáš „PROČ?“ Jen krutá bolest, která Ti srdce trhá na kousky, Tě klátí až k zemi.
Ještě že je tu Jan. Bere Tě kolem ramen a Ty se na chvíli ztrácíš v jeho náručí, abys do smrti zůstala v jeho srdci. Ten, který byl nejbližším Tvého Syna, je i Tobě nejblíž.
A Ty stále mlčíš. V Evangeliu není zaznamenáno jediné slovo, kterým bys dala najevo co jsi prožívala. Rozumím tomu dobře, že mlčení je ten nejdokonalejší způsob řeči?
Dovol mi tedy, drahá Marie, postát s Tebou pod křížem v hlubokém mlčení a v tichém úžasu. Možná se tak naučím promlouvat k lidem i jinak, než jazykem.
Tak tolik pro dnešek Marie, milostiplná, požehnaná Ty mezi ženami a požehnaný plod života Tvého, náš Pán a Spasitel Ježíš.
Dopis sedmý.
Vzkříšení a epilog.
Drahá Marie,
s duší proniknutou mečem jsi čekala na slavný den vzkříšení. Když nastal, opět se ukázala Tvoje pokora. Nikdo neví, co jste si s Ježíšem řekli, ale všichni víme, že jsi se ani náznakem nesnažila zastínit Jeho slávu.
Jak silná by byla církev po celá staletí, kdyby svým leskem neodváděla pozornost od slávy Kristovy.
Drahá Marie,
tento týden jsem se snažil projít s Tebou cestu Tvého života. Každý den kousek. Vedla jsi mě něžně a pokojně. Promlouvala jsi ke mně svým mlčením tak silně, že to uslyšelo mé srdce. Naučila jsi mě dívat se jinak na Ježíše, na Tebe, na lidí kolem sebe, na zemi, na nebe i na sebe. Pochopil jsem, že láska je mocná i v bezmocnosti a její důkaz není třeba dokazovat. Naučila jsi mě řeči lásky, která nepotřebuje slova. Stojím s Tebou pod křížem a pozvolna se začínám modlit modlitbu odevzdání, ale mé rty zůstávají nehybné. Konečně se modlím srdcem.
Děkuji Ti, drahá Marie, milostiplná, požehnaná Ty mezi ženami a požehnaný plod života Tvého, náš Pán a Spasitel Ježíš.
Žádné komentáře:
Okomentovat