Čtvrtek 20. ledna 2011
Boha ctí ten, kdo se nad ubožákem slitovává. (Přísloví 14,31)
Ježíš mladíkovi řekl: Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“ (Matouš 19,21)
Snad ani není třeba zdůrazňovat, že naše společnost je stále více materialistická. Ekonomika ovládla všechny druhy lidské činnosti. Korupce je na pořadu dne a marné jsou všechny sliby politiků o jejím snížení, či dokonce vymícení. Občasné úplatkářské kauzy jsou výsměchem spravedlnosti.
Mluví-li masmédia o církvi, týká se to převážně financování církvi, restituci církevního majetku a občas se to okoření nějakým skandálem. Samotná činnost církví je také limitovaná finančními prostředky. Dokonce v samotných církvích mívají rozhodující hlas ti, kteří rozhodují o penězích.
Abych nebyl jednostranný, občas se projeví jakási solidarita, ale bývá většinou motivovaná živelnými pohromami, snad s výjimkou adventních koncertů nebo Třikrálové sbírky. Také nemohu opomenout cinkání drobných do chrámových pokladniček. Jeden kněz po takové sbírce děkoval slovy: „Dnes to pěkně cinkalo, doufám, že příště to bude také šustět.“
Bohatý mládenec nebyl zkorumpovaný a nebyl ani podvodník. Ke svému bohatství přišel poctivě, přesto nebyl zralý do Božího království. Jeho srdce nebylo přivázáno k duchovním hodnotám, ale k materiálním statkům.
K čemu je přivázáno naše srdce? Co je těžištěm našeho života? Jak pohlížíme na bezdomovce a ostatní chudé kolem nás? To je jedna stránka věci. Ta druhá je náš vztah k hodnotám duchovním, které se nedají koupit za peníze celého světa.
„Pane, pomoz mi vzdávat se důležitých věcí, abych ne nepřipravil o ty nejdůležitější.“
Žádné komentáře:
Okomentovat