čtvrtek 3. února 2011

Biblická úvaha

Hospodin mluvil k Izákovi: V tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země. (Genesis 26,4)  
Pán se ujal svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky. (Lukáš 1,54-55)

„V tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země.“ To říká Hospodin Izákovi, synovi Abraháma, z kterého vzešel národ izraelský. Národ, který měl být: „…královstvím kněží, pronárodem svatým.“ (Exodus 19,6)
Toto se mělo naplnit pod jednou podmínkou: „…budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země.“ (Exodus 19,5)
Víme, jak to všechno nakonec dopadlo a jaký krutý dopad měla neposlušnost na celý národ. Z dvanáctí pokolení zbylo jenom jedno a to se zmohlo akorát na to, že ukřižovalo Mesiáše jako nejhoršího zločince.
„Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.“ (Jan 1,10-11)
Bylo by to smutné, kdybychom skončili jenom tímto konstatováním. Naštěstí to evangelium pokračuje: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.“ (Jan 1,12-13)
A když to domyslíme dokonce, zjistíme, že to proroctví jakoby mělo ještě jedno tajemství. Konec konců i Pán Ježíš byl potomkem Izáka a tak každý národ, který s Ježíšem počítá, dojde požehnání. Dokonce každý křesťan je potomkem nejenom Abraháma, jako otce věřících, ale samotného Krista, a proto je také zárukou Božího požehnání - pokud se samozřejmě narodil také z Boha.
(Fundovaný výklad na toto téma najdete ve 3. kap. Evangelia podle Jana.)

Žádné komentáře:

Okomentovat