Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina, kdy pošlu na zemi hlad, ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Hospodinových. Budou pobíhat a hledat slovo Hospodinovo, ale nenajdou. (Amos 8,11-12)
Dávejte tedy pozor, jak slyšíte. (Lukáš 8,18)
Po čem hladoví a žízní naše společnost? Určitě to není hlad po Božím Slově. Zvláště v těchto dnech je to hlad po hokeji a s blížícím se vyvrcholením mistrovství světa tento hlad zesiluje – alespoň na české straně. Budeme mistři světa?
Ne, nechci moralizovat a srovnávat naši společnost třeba s tou římskou, která na to dojela, ale přece jenom se určité srovnání nabízí. (Stačí si všimnout, kolik peněz se točí ve sportu…)
Musíme si také sebekriticky přiznat, že se stále více stírá rozdíl mezi životním stylem křesťanů a lidmi „tohoto světa“. Kvalita života – možná pod tlakem západního vlivu, je stále více hodnocena měřítky materiálními, než duchovními.
Proroctví proroka Amose je v tomto kontextu více, než alarmující. Říká se, že čeho si nevážíme, to nám bude vzato.
Doba, kdy si lidé, hladovějící po Božím Slově, ručně přepisovali Bibli a to často pod hrozbou vězení, jsou ty tam. Dnes už nemusíme ani my Bible pašovat. Většinou leží ladem buď v knihkupectví nebo pěkně založené v knihovnách. Hlad po Božím Slově ustal.
Na místě je otázka: Čím živíme svou duši? Pokud to není především Boží Slovo, nedivme se, že je stále více lidí, závislých na psychofarmakách. Když jsem se nedávno ptal jednoho křesťana jak se má, odpověděl mi, že díky Bohu a antidepresivům, dobře.
Dávejme si tedy dobrý pozor, co a hlavně koho posloucháme, které rady si bereme k srdci, aby jednou nebylo i pro nás pozdě.
Žádné komentáře:
Okomentovat