Co by si asi řekli dnes, s odstupem času a s patřičným nadhledem a také z perspektivy věčnosti samozřejmě, solunští bratři a Jan Hus? Od čeho by začali a k jakým závěrům by došli?
O tom můžeme jenom spekulovat, ale určitě by se shodli na nenahraditelnosti Božího Slova. Cyril s Metodějem věděli, proč je důležité zpřístupnit svatá Písma lidu. Vše podstatné je vyjádřeno v Proglasu, což je předmluva k jejich překladu Evangelia. Určitě stojí za to, abychom si jej alespoň ve zkrácené formě připomněli.
PROGLAS
Předzpěv sv. Konstantina-Cyrila k slovanskému překladu Čtveroevangelia
Jak proroci již dříve předpověděli, Kristus přichází shromáždit národy,
neboť je světlem celého tohoto světa.
To se stalo v tomto sedmém věku.
Neb oni řekli: Slepí prohlédnou, hluší uslyší slovo Písma.
Je tedy třeba poznat Boha.
Proto slyšte, Slované, toto:
Dar ten je věru od Boha daný, dar Boží je to údělu na pravici,
dar duším nikdy se nekazící, těm duším, které jej přijmou.
Matouš, Marek, Lukáš a Jan učí všechen lid a praví:
Vy všichni, kdož svých duší krásu vidíte a milujete a rádi byste
temnotu hříchů zapudili a hniloby tohoto světa se zbavili
a rajský život nalezli a unikli ohni horoucímu,
slyšte nyní svým rozumem, slyšte všichni lidé slovanští,
slyšte Slovo, od Boha přišlo, slovo, jež krmí lidské duše,
slovo, jež sílí srdce i rozum, slovo to, jež vede k poznání Boha.
Jako bez světla radost mít nebude oko patřící na všechno stvoření Boží,
neb vše ani není krásné ani viditelné,
tak i každá duše bez knih, neznající zákona Božího,
zákona Písem duchovního, zákona zjevujícího ráj Boží.
(…)
Vždyť ústa, jež necítí sladkost, činí, že člověk je jak kámen.
Víc však ještě duše knih zbavená zdá se být v člověku mrtvá.
To vše nám, bratři, tane na mysli,
i povíme vám vhodnou radu, jež všechny lidi odpoutá
od zvířeckého života a chtíče:
abyste pro nerozum své mysli, posloucháte-li slovo v cizím jazyku,
neslyšeli je jako hlas zvonce měděného.
(…)
Apoštoly pak se všemi Proroky, ti, kdo jejich slova zvěstují,
schopni budou zabít nepřítele, vítězství dobré Bohu přinesou,
těla hnilobnému rozkladu uniknou, těla, jehož život je jak ve snu,
nebudou padat, ale pevně stát, neb se ukázali vůči Bohu chrabrými vojíny,
stanou na pravici Božího trůnu, až přijde ohněm soudit národy
a věčně radovat se budou s anděly, ustavičně slavíce Boha milostivého,
písněmi ze svatých knih stále opěvajíce Boha k lidem milosrdného.
Jemu náleží všeliká sláva, čest a chvála, Božímu Synu vždycky
s Otcem i Duchem svatým
na věky věků od všeho tvorstva.
Amen.
Mistr Jan Hus nepochybně znal tento Proglas a sám jako věhlasný kazatel Božího Slova jej uváděl v život. Žil v době, která sice Písmo již znala, ale samotní křesťané a zvláště církevní hierarchie Písmem příliš nežila. Hus plul proti proudu a jeho zápas o pravdu ho stál život. Pravdy si vážil víc, než vlastního života a takových lidí nebylo a nikdy nebude dost. Naše hříšná přirozenost spíše volí cestu nejmenšího odporu i za cenu kompromisů. Stalo se módou, že lidé, místo aby hájili poznanou pravdu, se spíše životem „prolhávají“.
Mistr Jan Hus by nebyl vešel do dějin, kdyby se v obhajobě své pravdy neodvolával pravdy absolutní. Dovolával se Toho, který sám o sobě říká: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“
A takto máme rozumět i jeho odkazu:
„Hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti.“ Tedy: „Hledej Krista, poslouchej Krista, miluj Krista, zvěstuj Krista, drž se Krista, braň Krista (resp. jeho evangelium) až do smrti.
Škoda, že mnozí obhájci pravdy zapomněli, že pravda se má prosazovat pouze silou pravdy samé a že náš největší zápas je prosadit poznanou pravdu ve svém vlastním životě.
Teď bychom mohli dlouze polemizovat o různých souvislostech, která utvářela veřejné mínění jak v době cyrilo-metodějské, tak v době husovské. Je jenom otázka, komu a k čemu by to posloužilo.. Každopádně si tyto hrdinové své i naši doby zaslouží náš obdiv, ale pro nás, naši společnost a především pro církev je mnohem důležitější abychom je nejen obdivovali, ale také obětavě následovali.
Žádné komentáře:
Okomentovat