pátek 8. dubna 2011

Ne každý, kdo mi říká "Pane, Pane"...



„Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´
A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.“ (Matouš 7, 21-23)  


Před nebeskou bránou čekají tři lidé - kazatel, evangelista a taková obyčejná babička.
Přijde k nim čtvrtý a ptá se jich:
"Na co tady čekáte?"
"Až nás pustí dovnitř," odpoví kazatel.
"A proč si myslíš, že bys měl jít do nebe?"
„To je snad jasné, ne? Celý život jsem kázal Boží slovo. Víš kolik lidí jsem pokřtil?
"A znáš Ježíše?"
"No jak bych ho neznal, já můžu evangelium citovat zpaměti."
Pak se obrátil k evangelistovi:
"Proč ty si myslíš, že bys měl jít do nebe?"
"Procestoval jsem mnoho zemí a všude jsem zvěstoval evangelium. Na mých evangelizacích uvěřilo tisíce lidí. A nejen to, já jsem je také uzdravoval a některé jsem vzkřísil z mrtvých.“
"A znáš Ježíše?"
"Bodejť bych ho neznal, vždyť v jeho jménu jsem vyháněl démony.“
Nakonec přistoupil k babičce a také jí se zeptal proč si myslí, že by měla jí do nebe.
"Já ani pořádně nevím proč. Vůbec se nemůžu srovnávat s těma dvěma. Žila jsem jak se dalo.“
"A znáš Ježíše?"
Babička se vlídně usmála a řekla:  "Jakpak bych tě neznala, Pane Ježíši."
Nevím, jak to doopravdy vypadá před onou pomyslnou nebeskou bránou, ale tohle moderní podobenství nám chce povědět něco moc důležitého.
Nestačí, když o Bohu víme, a je to úplně jedno jestli málo nebo hodně.
Boha, který se nám sám dal poznat v Pánu Ježíši, musíme znát osobně.
Hra na křesťany brzy omrzí nás i naše okolí. Být křesťanem neznamená mít v pořádku křestní list, ale žít jako Kristus.

Žádné komentáře:

Okomentovat